Montessori je vzdělání pro život. Dává smysl. Je živé a podporuje růst člověka v kterémkoliv věku. Vychází z reality a je pro každodenní reálný svět. Víme, že děti se odmalička chtějí učit, baví je poznávat a radostně objevují svět kolem nás. Na tom v Montessori stavíme.

Informace a poznatky předáváme dětem propojeně, v souvislostech a ideálně tak, aby děti měly velký prostor pro vlastní aktivitu a objevování. Poznané propojujeme s realitou a se skutečným světem. Vše, co se dozvídáme, se učíme aplikovat a maximálně zavádět do praxe. Montessori pedagogika klade důraz na efektivně připravené prostředí pro učení dětí. Zakladatelka Marie Montessori vyvinula širokou škálu pomůcek, které děti využívají. Na učitele – průvodce dětí klade také velké osobnostní a odborné nároky. Ti dítě do prostředí uvedou, představí mu didaktické materiály a seznámí ho s pravidly. V rámci nich si pak dítě svobodně vybírá aktivity. Cílem je zachovat a posílit vnitřní motivaci dětí a podpořit je v nezávislosti.

Montessori pomůcky mají poměrně jasně daný vnitřní řád a pravidla, což usnadňuje a podporuje samostatnost již od útlého věku. Svobodná volba umožňuje dětem věnovat se tomu, co je právě teď nejvíc přitahuje, a efektivně tak využívat jejich senzitivní období. Děti se cítí respektovanější, není potřeba je do činností nějak motivovat a ochotně za svoje rozhodnutí přejímají zodpovědnost. V Montessori dítě nese přirozené následky své volby. Přirozené důsledky jsou bezprostřední a nejlepší zpětnou vazbou. Díky tomuto přístupu se děti rychle stávají samostatnými. Posouvají se kupředu vedeny vlastním zájmem a přijímají za to zodpovědnost. Poznávají se, a utváří se. Umí se odhadnout. Posilují tak sebedůvěru. Protože žádní dva lidé nejsou stejní a každý má svoji jedinečnou cestu, nemůžeme ani všechny děti vzdělávat v jednu chvíli stejně. Proto je pro Montessori typický vysoký stupeň autonomie dětí.

Postupný proces poznávání světa od konkrétního k abstraktnímu rozvíjí dětskou schopnost myslet a uvažovat. Pomůcky, které děti den co den používají, jsou mezi sebou vzájemně propojené a umožňují mnohá propojení objevovat. To děti přirozeným způsobem vede k neustálému hledání souvislostí a možných provazeb. Tento způsob učení podněcuje celostní myšlení u dětí a pomáhá jim vnímat sebe sama jako součást vesmíru.

Montessori pedagogika efektivní díky tomu, že je postavená na neurologii – na premise, že se lidský mozek rád učí. Pedagogika je ověřená více než sto lety zkušeností na pěti kontinentech. V České republice fungují Montessori školy už 22 let. Je to způsob vzdělání, které připravuje děti pro budoucnost. Na to, že se svět rychle mění. Víme a víme, že pro úspěšné fungování musíme být flexibilní, zodpovědní, nesmíme se bát zkoušet nové věci. Umět nést zodpovědnost, mít schopnost sebeřízení i spolupráce, schopnost vnímat propojení, souvislosti. Mít chut poznávat svět kolem nas a proměňovat ho. Schopnost přemýšlet, umět si vybrat, naplno se soustředit, „dotahovat“ své projekty, umět si činnosti plánovat.

Abychom tohle všechno zvládli, je nutný každodenní trénink těchto dovedností už v nejútlejším věku, dokud je mozek platsický a utváří si svou vnitřní architekturu a nastavení, tzn. do šesti let věku.

Pokud chcete, aby se vaše děti v sobě vyznaly, měly jistotu samy v sebe a zároveň chuť objevovat a proměňovat náš svět, přidejte se k nám :-).

Děkuji Mgr. Ditě Dlouhé z Montessori ČR za spolupráci při psaní tohoto článku.

Když vejdeme do Montessori školky, většinou nás překvapí na první pohled. Prostředí je velmi jednoduché, ale přehledné, otevřené poličky jsou plné didaktických pomůcek. A děti? Ty jsou zabrané do svých činností a ve třídě je nezvykle nízká hladina hluku. Proč tomu tak je?
Zakladatelka tohoto pedagogického směru italská lékařka Maria Montessori vypozorovala, že dětský mozek se velice rád a rychle učí. V období od narození do šesti let věku funguje vlastně jako houba, která z prostředí nasává vše, čím je dítě obklopeno. V rámci těchto prvních šesti let života je mysl dítěte zvýšeně citlivá pro různé dovednosti. Obrovskou potřebou dětské mysli je orientovat se: v prostředí, ve vztazích, v tom, jak to na světě funguje. Proto to uspořádané prostředí, kde má každá věc své místo. Této potřebě orientace napomáhají také dospělí, kterým v Montessori neříkáme učitelé, ale průvodci dětí. Dr. Montessori vypozorovala, že se děti učí samy, že potřebují jen na cestě poznání zkušené průvodce, kteří jim pomohou se zorientovat. Tito dospělí dítěti postupně představí všechny pomůcky a také pravidla, podle kterých skupina ve školce funguje. Tento vnější řád pomáhá dítěti utvořit si řád uvnitř. Děti tak získají neobvykle velkou nezávislost a samostatnost.

Dítě se o tom, co bude ve školce dělat, rozhoduje na základě vlastního zájmu. Je to tu jako v mraveništi, kde každý dělá něco jiného. Děti jsou vedeny k samostatnému výběru aktivit, k dokončování, opakování. Stejně, jako se mohou rozhodnout, CO budou dělat, rozhodují se také KDY, S KÝM a JAK DLOUHO budou pracovat. Starají se o jak o sebe sama – připravují např. svačiny  (krájí, loupou, mažou, servírují), tak o prostředí – zalévají květiny, aranžují květiny do vázy, leští zrcadlo, utírají stůl, perou prádlo, krmí zvířecí mazlíčky... Když je při práci pozorujete, vidíte, že přesně vědí, co a jak.