JAK TO VYPADÁ VE ŠKOLCE MONTESSORI?

Montessori pomáhá dětem zvládnout praktický život, zkoumat, jak věci fungují, psát příběhy, počítat až do nekonečna a rozumět řádu věcí kolem sebe.

Když vejdeme do Montessori školky, většinou nás překvapí na první pohled. Prostředí je velmi jednoduché, ale přehledné, otevřené poličky jsou plné didaktických pomůcek. A děti? Ty jsou zabrané do svých činností a ve třídě je nezvykle nízká hladina hluku. Proč tomu tak je?
Zakladatelka tohoto pedagogického směru italská lékařka Maria Montessori vypozorovala, že dětský mozek se velice rád a rychle učí. V období od narození do šesti let věku funguje vlastně jako houba, která z prostředí nasává vše, čím je dítě obklopeno. V rámci těchto prvních šesti let života je mysl dítěte zvýšeně citlivá pro různé dovednosti. Obrovskou potřebou dětské mysli je orientovat se: v prostředí, ve vztazích, v tom, jak to na světě funguje. Proto to uspořádané prostředí, kde má každá věc své místo. Této potřebě orientace napomáhají také dospělí, kterým v Montessori neříkáme učitelé, ale průvodci dětí. Dr. Montessori vypozorovala, že se děti učí samy, že potřebují jen na cestě poznání zkušené průvodce, kteří jim pomohou se zorientovat. Tito dospělí dítěti postupně představí všechny pomůcky a také pravidla, podle kterých skupina ve školce funguje. Tento vnější řád pomáhá dítěti utvořit si řád uvnitř. Děti tak získají neobvykle velkou nezávislost a samostatnost.

Dítě se o tom, co bude ve školce dělat, rozhoduje na základě vlastního zájmu. Je to tu jako v mraveništi, kde každý dělá něco jiného. Děti jsou vedeny k samostatnému výběru aktivit, k dokončování, opakování. Stejně, jako se mohou rozhodnout, CO budou dělat, rozhodují se také KDY, S KÝM a JAK DLOUHO budou pracovat. Starají se o jak o sebe sama – připravují např. svačiny  (krájí, loupou, mažou, servírují), tak o prostředí – zalévají květiny, aranžují květiny do vázy, leští zrcadlo, utírají stůl, perou prádlo, krmí zvířecí mazlíčky... Když je při práci pozorujete, vidíte, že přesně vědí, co a jak.

Maria Montessori také viděla, že kolem čtvrtého a pátého roku věku přichází obrovský zájem o písmena a číslice. Dítě se v tomto období vlastního zájmu učí snadno, bez úsilí a vůle a k učení používá schopnost mysli absorbovat. Pokud je v prostředí, kde se dítě pohybuje, dostatek didaktického materiálu, který jeho zájem podpoří, a průvodce, který mu ukáže, jak se s pomůckami pracuje, postupuje v učení velice rychle. Děti tak píší a čtou a počítají v tisících dříve, než nastoupí do základní školy.

Prostředí školky je rozčleněno na pět vzdělávacích oblastí – oblast praktického života, smyslové výchovy, jazyka, matematiky a sekce Poznáváme svět. Vše je přehledné, dětem dostupné, seřazené podle dvou základních principů: od jednoduchého ke složitému a od konkrétního k abstraktnímu.

Ve školkách Montessori jsou běžné heterogenní skupiny dětí od 3 do 6 let. Děti se tak mohou učit od sebe vzájemně. Velký důraz je kladen na vlastní aktivitu, používání rukou a opakování, které posiluje nervová propojení a tímto způsobem se dovednosti dětí tříbí a zpřesňují.